Bůh pro 21.století

Samozřejmě, že i my věřící chodíme do školy a zde se setkáváme se současnými poznatky přírodních věd. Stejně jako ostatní jsem měl zpočátku s fyzikou problém. Hlubším studiem jsem pak přišel na to, že experimentálně získaná data jsou sice správná, ale materialisté z nich vyvozují špatné filozofické závěry.

Možná to byl záměr, možná spíše dědictví normalizace, ale školní osnovy jsou jednostranně zaměřeny poněkud ateistickým směrem. Komunisté, jak známo, náboženství v oblibě příliš neměli a tak jsou ve školách fyzikální poznatky vyhodnocovány do takových kosmologických paradigmat, ve kterých Bůh prostě nefiguruje. Proto je většina národa českého neochvějně přesvědčena, že vesmír spolu s lidmi vznikl samovolně a že události v lidském životě jsou jenom souhrnem náhodných jevů.

O co tedy jde? O udělení patentu na vynález inteligentního života usilují v podstatě jen dva uchazeči. Buď jsme výsledkem samovolných příčin a nebo výsledkem něčího plánovaného projektu. Třetí možnost není. Já sám jsem si vybral Boha, jako přijatelnější a logičtější vysvětlení universa. Argumentům protistrany rozumím, naslouchám jim, ale vnitřně s nimi nesouhlasím. Například o řetězci náhodných, samovolných příčin, čili jevech s nízkou mírou pravděpodobnosti jsem už psal v jiné souvislosti zde. Pro potřeby tohoto blogu si je dovoluji zopakovat.

Náhodou vznikl vesmír ve Velkém třesku.

Náhodou byl přesný rozdíl mezi hmotou a antihmotou, takže nám po následné anihilaci vůbec nějaká hmota zbyla.

Náhodou byla rychlost, s níž se vesmír začal rozpínat přesně taková, jaká měla být. Pokud by byla menší o hodnotu jedna ku 15-ti místnému číslu, vesmír by zkolaboval dříve, než by dosáhl naší přítomnosti.

Náhodou se objevily nepatrné rozdíly v hustotě raného vesmíru. Rozložení těchto energetických fluktuací totiž přesně odráží pozdější rozložení hmoty v galaxiích.

Náhodou je hmotnost neutronu přibližně o desetinu procenta větší než hmotnost protonu. Kdyby tomu bylo obráceně a hmotnější by byl proton, tak by nikdy nemohla vzniknout vůbec žádná atomová jádra.

Kdyby byla silná jaderná síla (lepidlo na protony) jen o 5% menší, nedržela by pohromadě jádra těžkého vodíku a tudíž by nebyla možná přeměna vodíku na helium. Hvězdy by se nikdy nerozsvítily.

Kdyby byla naopak o 5% silnější, termonukleární fúze by probíhala snáze a v raném vesmíru by se veškerý vodík přeměnil na hélium. Kdyby nebylo vodíku, Slunce, ba ani voda by nebyla.

Náhodou Země obíhá kolem Slunce v takové vzdálenosti, aby se na jejím povrchu mohla vyskytovat voda v tekutém stavu.

Náhodou má uhlík, jako jediný prvek, schopnost vytvářet dlouhé řetězce v podobě molekul a makromolekul organických sloučenin.

Náhodou byla v praoceánu tak vysoká koncentrace aminokyselin, aby se z nich za 300 miliónů let stihly namíchat první organismy schopné reprodukce. Praoceán se na povrchu planety Země zkapalnil před 3,8 miliardami let a staří nejstarších zkamenělých tvorů (stromatolitů) paleontologové odhadují na 3,5 miliard let.

Náhodou byly k těmto reakcím vybrány pouze levotočivé aminokyseliny a pravotočivé sacharidy, i když se volně obě variace vyskytují stejnoměrně.

Náhodou je genetický základ všech živých organismů z velké části totožný.

Náhodou vyhynuli dinosauři, protože nebyli schopni vytvořit inteligentní druh.

… a tak se náhodou mohli před 40000 lety objevit na Zemi první lidé.

Není už těch náhod náhodou trochu mnoho? Alternativa kreacionismu, ruka Stvořitelova, se pod jejich tíhou a množstvím mění v nevyhnutelnost. A to jsem ještě určitě na některé zapomněl a o některých ani neslyšel. Copak vy to v tom nevidíte? Pravděpodobnosti výskytu jednotlivých jevů se samy o sobě blíží nule. První platná číslice sedí až tak ve dvacáté řadě za desetinnou čárkou a samými nulami. Celkově se pak, v součinu pravděpodobností, stává celý proces od Velkého třesku k životu téměř nemožným.

Příkladem budiž zmiňované shlukování hmoty do větších objektů, hvězd resp. galaxií. Stáří vesmíru je 13,7 miliard let a naše Galaxie je jenom o 100 miliónů let mladší. Dokážete si představit, jak dlouho by trvalo náhodě nashromáždit potřebné množství materiálu pro její stavbu pouze pomocí gravitace? Koncentrace hmoty v mezihvězdném prostoru je tak mizivá, že v jednom kubíku potkáte sotva čtyři atomy vodíku. Stihlo by se jich setkat 10 na 33 tun za 100 miliónů let? Ani v časovém harmonogramu Hospodinova projektu by nebylo pro takový úkol dostatek času. Rozložení hmoty v prostoru muselo být pečlivě naplánováno dopředu a vloženo jako vstupní data pro způsob provedení samotného Velkého třesku. Nevěřím, že by sama náhoda rozdala souřadnicové karty tak přesně.

Suma sumárum, z pohledu ateisty je život vysoce nepravděpodobná a tudíž obtížně opakovatelná záležitost. Natož v daných časových intervalech. Ještě doplním známou analogii s kostkami, kterou rádi používají nevěřící Janové.

Kupte si tisíc hracích kostek a hoďte. Podívejte se na kombinaci, spočítejte s jakou pravděpodobností mohla padnout právě tato kombinace, a garantuji vám že bude extrémně malá... a přesto padla. Dokonce vám mohu slíbit, že vám to vyjde v každém hodu. Pokaždé padne kombinace, jejíž pravděpodobnost byla extrémně malá. A čím si koupíte víc kostek, tím bude menší - a přesto vždy padne. Sice pokaždé jiná, ale vždy extrémně nepravděpodobná. Automat na boží ruku.

Jenomže k tomu, aby vznikl život, potřebujete mít na těch kostkách určitou, jedinečnou kombinaci. Ateisté tvrdí, že byla docílena náhodným hodem a ještě pořádně neumí vysvětlit, kde se ty kostky vzaly. Kdežto věřící věří, že je Bůh schválně srovnal, aby na nich danou kombinaci získal.

Nic se neděje náhodou. To, že tady dneska sedím a píšu tento blog, není souhrnem 40 let dílčích náhodných událostí, ale souhrnem nečích jednotlivých rozhodnutí. Automobil, kterým jezdíte do práce, také nevznikl náhodným uspořádáním hmoty. Musel ho někdo navrhnout a vyrobit. Sofistikované systémy prostě samovolně nevznikají. Vesmír, přírodu a lidské tělo považuji za natolik sofistikované systémy, abych je mohl zařadit do stejné kategorie s výrobky člověka. Do kategorie věcí, jejíchž původcem musela být inteligence.

Nerad bych vytvářel nějaké dogma. Moje víra úplně neotřesitelná není. Nejvíce mě zaráží fakt, že vědecké poznání posouvá podstatu Boha za stále vzdálenější hranice. Až za hranice lidského poznání. Už nesedí v nebi, tam jsme objevili planety, hvězdy, galaxie a temnou hmotu. Už není bezprostředním strůjcem přírodních divností, například kulového blesku. Na druhou stranu ani hranice lidského poznání není nekonečná. Při stále hlubším nořením do nitra hmoty jsme narazili na Heisenbergův princip neurčitosti. Polohu a rychlost částice nemůžeme změřit najednou. Navíc měřením měníme vlastnost měřeného objektu, když mu přidáváme energii. Stejně tak nemůžeme nikdy nahlédnout před oponu Velkého třesku. Náš čas a prostor vznikl v něm. A tak mě otázky typu, jak a kdy vznikl Bůh, opravdu ničí. Stejně tak se já mohu ateistů ptát, jak a kdy vznikl „první“ čas. Ale neudělám to, protože nikdy nebude v lidských silách na takové otázky rozumně odpovědět. Je možné, že si vesmír na kauzalitu před velkým třeskem nehrál a tak ani Bůh nemusí mít žádný počátek na časové ose. Axiom o tom, že Bůh je nadčasový může být stejný nesmysl, jako že čas je cyklicky nekonečný.

Na některé aspekty lidské psychiky, teorie Boha najde už z principu vždycky lepší vysvětlení než přírodní vědy. Sebereflexe, intuice, láska, smysl lidského života. Intuitivně třeba nikdy neskousnu evoluční názor, že jsem pouhý stojan na rozmnožovací orgány. Bůh pro 21.století není bezprostředním původcem všech jevů. Nevodí nás za ručičku úskalími našich životů. Dal světu prvotní impuls a teď své dílo pozoruje. Do jeho chodu už zasahuje minimálně. Rozumem lze Boha najít velice těžko, spíše duší, nebo chcete-li srdcem. A tam jsem si jistý. Srdcem cítím jeho přítomnost docela jasně. Věřte mi, že je to krásný pocit. Blogem nepřenosný, slovem nepopsatelný. Proto mě ateisté, už asi navždycky, budou považovat za pomatence.

Zdroje: wikipedia, S.Hawking: Stručná historie času, J.Grygar:Vesmír, jaký je