Mám přece duši
Dost, dost, dost!!!
Říkáte si. Já přece nejsem jen stroj, pouhý automat. Něco jako kousek z křemíku potažmo uhlíku, který přepočítává údaje zadané vstupními periferiemi. Ta představa se mi hnusí. Mám přece duši. Tak se jí pokusme společně najít. V hledání su budeme držet fyzikálního popisu reality, který až na drobné vyjímky, byl experimentálně potvrzen a proto snad skutečně koresponduje s každodenními aspekty našich životů.
Naše pátrání po esenci, kterou lze nazývat duší, začneme v mozku. Asi se mnou budete souhlasit, že v pátrání v ostatních lidských orgánech, například v žaludku, by bylo zbytečné. V mozku lze najít „výpočetní“ centra pro rozmanité lidské činnosti. Centrum pohybu, centrum řeči, centrum vidění, různá paměťová centra atd. Centrum vědomí nebo osobnosti, bychom mohli skutečně považovat za místo pro duši. Shluk neuronů, něco z atomů a molekul, ve kterém by sídlilo vaše nejniternější Já. Nic takového se bohužel v lidském mozku lokalizovat nepodařilo. Lékaři z toho oficiálně vyvodili závěr, že když není centrum, ani duše neexistuje. Tečka. Vědomí a osobnost prý obstarává mozek jako celek. Z neexistence centra pro osobnost se dá také vyvodit jiný závěr. Totiž, že vědomí a vnímání vlastní osobnosti není jen otázkou vzruchů neuronů v naší šedé kůře mozkové.
V souvislosti s lidskou duší se často hovoří o tkzv. „životní energii“. Abychom definovali pojem energie, rozeberme si jí z hlediska teorie relativity. Podle Einsteinova slavného vzorce, že E=mc2 by duše musela něco v klidu vážit nebo se alespoň pohybovat. Při vážení umírajícího člověka (ještě s duší) a již mrtvého (už bez duše) by musel být zjištěn nějaký hmotnostní úbytek. Samozřejmě, k výsledku by se též musel přičíst úbytek způsobený vypařováním vody a pečlivě vyloučit jiné takové přirozené faktory. Jsem si jist, že by žádný úbytek na váze nebožtíka nalezen nebyl ani na nejcitlivějších vahách. Kdyby se tak stalo, jistě bychom se o tom již dávno dověděli. Závratnou rychlostí se duše také nepohybuje, protože by nám asi ulítla dříve než po průměrných šedesáti letech života. Ledaže by rotovala...
Musím přiznat, že jsem ani nečekal, že by duše měla mít hmotnou podstatu. Nebyla by totiž nesmrtelná a nemohla opustit naše tělo v okamžiku smrti. Pátrejme tedy dál. Ve vesmíru se vyskytují různá silová pole. Zatím byli objeveny 3 druhy. Elektromagnetické asi všichni známe, pak ještě pole slabé a silné jaderné interakce. Mimochodem, záměrně neuvádím gravitační pole. My s Einsteinem si totiž myslíme, že gravitace je pouze důsledek zakřivení prostoru. U fyzikálních polí byl vždy nalezen nějaký zprostředkovatel, nějaký nejmenší balíček energie, čili kvantum. Například u elektromagnetického pole tuto roli hraje foton. Lidské tělo, jmenovitě hlava, byla měřena nesčetněkrát na všemožné veličiny. A tak můžeme s krutou jistotou tvrdit, že žádný druh fyzikálního pole se v blízkosti lidského těla nevyskytuje. Pro úplnost uvádím, že žádná jednotka informace nikdy nebyla oficiálně definována jako kvantum silového pole.
Zbývá nám poslední možnost. Různá světová náboženství zmiňují existenci lidské duše velmi často. Například podle indického učení je duše (átmá,védanta) nehmotná substance. Jenže, tato definice zní hrozně nepravděpodobně, protože je-li něco nehmotného, je to vlastně „nic“. A duše rozhodně „nic“ není. Jinými slovy, odpovídá-li něco „ničemu“, tak to v podstatě neexistuje. Jestli totiž můžu o něčem na světě stoprocentně prohlásit, že to existuje, pak jsem to Já, moje osobnost. Já jsem, trvdil už kdysi pan Descartes. Určitě s ním souhlasíte. Teď ale vážně. Muselo by existovat alespoň nějaké komunikační rozhraní mezi mozkem a nehmotnou duší. Vše, co již bylo v naší hlavě prozkoumáno, nic takového nepřipomíná. Ani na mikroskopické úrovni.
Co teď? Je to v pytli, jsme jenom stroje, shluky buňek vykonávající elektrochemické operace.
A přece nám fyzika přinesla ještě jednu naději. Slyšeli jste o jejím nejnovějším dítěti o Superstrunové teorii? Geniální fyzikové v čele se Stephenem Hawkingem jsou hnáni šílenou touhou uvěznit celý vesmír do jediné matematické rovnice. Aby byl podle nich Vesmír dokonalý a on určitě je, musí se dát spočítat podle jednoho vzorce. Vše musí jít vyjádřit jedinou teorií. A superstruny mají potenciál se takovou finální teorií stát. Můžete si o tom přečíst třeba v knížce pana Greena „Elegantní vesmír“. Při té příležitosti zmiňovaní fyzikové zjistili, že nežijeme ve 3D vesmíru s jedním časovým rozměrem (od včerejška k zítřku), ale v jedenácti rozměrném plus „užnevímkolik“ časových jako bonus, jak tvrdí pánové Hawking, Green a spol. V makro měřítku vnímáme samozřejmě jenom své tři dimenze prostorové a jednu časovou. Zbylé dimenze jsou svinuté, projevují se jenom v podplanckovských délkách(1,616*10-35m).Tyto miniaturní dimenze mohou být branou do paralelních vesmírů, do jiných světů.
Heuréka! Najednou je místa pro Duši habaděj. A ještě si můžeme vybrat! Zbývá objevovat. Jenom doufám, že se to stihne než vydechnu naposled a duše opustí mé tělo. Protože pak už budu věděť, jak to s tou lidskou duší doopravdy je. I bez potřebných znalostí fyziky.
Stanislav Salvet
Zavřeli hospodu
Je to tragédie. Už tomu bude skoro rok. Rok, který nám přinesl tak málo radosti. Rok života, který nám nikdo nevrátí...
Stanislav Salvet
Dívka ze snu
S neznámou dívkou u kiosku na pláži. Rozkošné kulaté stolečky se slunečníkem. Popíjíme brčkem drink ze skleničky s hodně širokým lemem a hodně vysokou stopkou. Taky se slunečníkem.Tlemíme se na sebe, švitoříme.
Stanislav Salvet
Jak se rodí vlkodlak
Bílá pláň, pokrytá čerstvě napadaným sněhem, vyvolává v lidské duši klid a mír. Je zima, listnaté stromy dávno svlékly svůj šat. Mrazu čelí jen holými větvemi, zatímco mízu stáhly ke kořenům.
Stanislav Salvet
Hledání nadpozemské inteligence
Odpověď na životní výzvy: Je třeba k nim přistupovat opatrně a uvážlivě. Rozjíždět se pomalu a s rozvahou. Nepřepálit start, ať zbude hodně sil do cílové rovinky.
Stanislav Salvet
Oféliin hrob
Hamlet není jen o Hamletovi, příběh Ofélie je snad ještě dojímavější. To se pak verše z rozechvělé duše jen sypou...
Stanislav Salvet
Schrodingerův bůh
polemika s knihou Tomáše Halíka Divadlo pro anděly - život jako náboženský experiment.................
Stanislav Salvet
Pekelná brána na Housce
Svět je kruté, nemilosrdné a temné místo. Místo, ze kterého není kam utéct. Kdyby to tak šlo, alespoň na chvíli, někam do světa fantazie, kde by lesní potůčky zurčely a mezi nimi víly by tančily, sotva zahalené závojem
Stanislav Salvet
Hradební je naše
Historická jádra, srdce našich měst, ztrácejí své kouzlo. Pomalu, ale jistě se z nich vytrácí genius loci.Stávají se z nich skanzeny, výkladní skříně...
Stanislav Salvet
Slzy jednorožce
Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................
Stanislav Salvet
Mozartovo Requiem
“Vzpomínám si na ty dny, kdy myšlenky rozhodly, že se ztratím z paměti, navždy vymazán..............”
Stanislav Salvet
Okultistický spolek
Dneska budu psát hodně o pocitech. O pocitech, o intuici, o představách a snech, které někdy umí překročit stín spánku a zhmotnit se též v bdělém stavu. Taky trochu o strachu a bázni, o takovém tom mrazením v zádech...
Stanislav Salvet
Stopy ve sněhu/Footprints in snow
Psychoarktická bilingvní báseň/ psycho-arctic bilingual poem................................................
Stanislav Salvet
Hračky a jejich osudy
Co se děje s hračkami, když už si s nimi děti nehrají? Když je někde pohodí, ztratí, opustí, zapomenou? Podařilo se mi zdokumentovat osudy několika hraček, které již neslouží svému původnímu účelu. Nejsou to pěkné obrázky....
Stanislav Salvet
Jedna velká rodina
Minulý týden se o mně pokoušela chřipka. Shodou okolností se mi do rukou dostala knížka fejetonů Lewise Thomase s názvem "Životy buňky" a s podtitulem "Poznámky pozorovatele biologie."
Stanislav Salvet
Vrtulník
Dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd
Stanislav Salvet
Betlémská hvězda
Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.
Stanislav Salvet
Zuby stroje času
,,Spravedliví bojují se svými hříchy i ve spánku, kdežto hříšníkům se ve snech plní jejich přání...”
Stanislav Salvet
Denní dávka tvarů
Stromy, lidé, planety, každý musí mít svůj tvar. I tvaroh má svůj tvar. Tvary vládnou světu. Kdo nemá tvar, jakoby nebyl. Tvarama se člověk učí. Bez tvaru do hospody nelez. Kolik tvarů máš, tolikrát si člověkem.
Stanislav Salvet
Musculus maximus gluteus
Řekněte ,,prdel", bude legrace!! ....................................................................
Stanislav Salvet
Noc s madonou
Nebudeme to dramatizovat, řekl jsem si, prostě jsem to podělal, to se nedá nic dělat. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, jak praví známé přísloví...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 902x
Seznam rubrik
- Studnice moudrosti
- Literární orgie
- O duši z duše
- Kosmologie s bohem
- Křesťanský koutek
- Technologie a její oběti
- Bibliofilium
- Podzemnice olejná
- Suprfotky
- Hlava v koši
- Láska z Assisi
- Osobní