Seance nevěřících psů
Nejinak tomu mělo být i o Štědrém večeru, kdy jsem se chystal na ,,půlnoční“ mši; oficiálně zvanou Vigilie narození Páně. Zatímco zbytek rodiny sledoval v televizi Pelíšky, přemohl jsem chvilkový záchvěv lenosti a vyrazil do náruče štědrovečerní tmy. Nutno přiznat, že jsem měl tou dobou v sobě láhev muškátu a tak jsem pro tentokrát ani žádné hluboké meditativní zážitky neočekával. Spíše jsem chtěl poděkovat za to, že žijeme v době hojnosti a blahobytu. Ale kdo ví, možná se mi jen chtělo vypadnout na vzduch.
Aby byl můj meditativní prožitek co nejhlubší, snažím se striktně dodržovat pravidla hry. Dokonce do takových detailů, že před mší obvykle nevynechávám ani Přípravné modlitby. Uvedou mě do atmosféry, naladí na tu správnou vlnu. Samozřejmně, že si je nepamatuji nazpaměť. Předčítám si je potichu, jsou na konci husitského kancionálu.
Zatímco jsem si tedy četl:
,,Náš Pane! Ty jsi má pomoc. Ty víš, co jsem a co dělám. Ty vidíš do mého srdce...“
... stoleté dřevěné lavice se plnily dalšími příchozími. Vonilo kadidlo a mě se pomalu snižovala tepová frekvence. Když v tom si přede mně sedla atraktivní blondýna. Zaujal mě zejména její podivný účes. Model splihlý punk, ale umytý a dokonale učesaný. Hlavu měla oholenou na ježka, jen na pravé straně plandal pramen jemných, světlých vlasů. Krásně voněla. Její vůně, mísená kokosovým sprchovým gelem, rozrážela do té chvíle dominující vůni kadidla a mně rozptylovala hříšnými myšlenkami, jež ve mně evokovala. Feromony mě naprosto vytrhly z koncentrace. Bezprostřední blízkost její odhalené šíje vše jen podtrhovala. Jednotlivé řady lavic byly od sebe vzdálené sotva půl metru. Nemohl jsem se soustředit, než na myšlenku, že bych chtěl tu šíji vášnivě líbat. Dlaní čeřit toho blonďatého ježka, konečky prstů rozčesávat onen pramínek jemných vlásků. Samozřejmě, že jsem se snažil svůj náhlý záchvat sexuální touhy potlačit. Nehodilo se ani, abych ji oslovil. Avšak čím víc jsem se snažil zahnat své hříšné myšlenky, tím to bylo horší.
Naštěstí začala mše. Varhany se velebně rozezněly a kolem důstojně prošel pan farář s paní farářkou. Všichni jsme povstali a zpívali koledu ,,Nesem vám noviny...“ Ukázalo se, že ta žena přede mnou je trošku při těle a to já zas nemusím. (ale ta její vůně, ta byla fakt dráždivá). Další průběh mše už probíhal více méně standartně a já posílen drobným vítězstvím nad pokušením, jsem se pomalu, ale jistě příjemně meditavně ukolébával.
Ovšem až do doby, než přišlo druhé rozptýlení. Druhá ťafka podpásovka. Při druhém čtení, pan farář četl, jak už se tak o Vánocích obvykle čítává, z proroka Izajáše, kapitoly deváté. Cituji:
,,Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí. Těm kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří.......“
mimoděk jsem si prohlížel lidi, kteří byli kolem. Sešli jsme se tu dnes v hojném počtu. Avšak osazenstvo bylo trochu jiné, než jsem byl zde zvyklý vídávat.
„…....bude mu dán syn. Na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván podivuhodný rádce, mocný bůh, otec věčnosti, kníže pokoje....“
V tom se jeden pán uchechtl. Rozlítilo mě to. Seděl ve stejné lavici, mohlo mu být tak padesát. Prošedivělí, leč statný, jistě v dobré kondici. Oblečen v kožené bundě, na zápěstí zlaté hodinky. Typ člověka, kterého bych tady nečekal. Typický uživatel moderních konzumních výhod a střadatel prachů. Proč sem, sakra, chodí, když mu příjde Izajáš k smíchu? Aby se bavil na účet druhých? Pocítil jsem krátký záchvěv nenávisti k tomu neznámému člověku, což je určitě špatně. Uvědomil jsem si svou chybu, když jsem vzápětí pohlédl vpřed na oltář; do tváře umučeného na kříži a zastyděl jsem se.
Bohužel, takových osob tady dnes bylo víc. Poněkud ateisticky zaměřených spoluobčanů, kteří do kostela zavítají jen zřídkakdy, možná jen výjmečně. Nanejvvýše tak jednou za rok na Vánoce. Říkám jim ,,nevěřící psi.“ (nebojte, ne, nemyslím to vážně, i když přiznávám, že jsem si tento výraz vypůjčil od muslimských fundamentalistů, používám jej spíše jako karikaturu.)
Krédo bylo tristní. ,,Věříme v boha jednoho...“ odříkávalo jen pár věrných. Musel se přidat i pan farář, aby se to mumlání neutopilo v šumu praskajícího ohně knotů svíček. Obvykle to nedělá, jen hrdě naslouchá svým ovečkám. Musel jsem se přidat i já. Obvykle krédo neodříkávám, protože ho, jak jinak, neumím zpaměti. Tentokrát jsem si dal tu práci a nalistoval jsem ho na konci kancionálu. Musel jsem si dát záležet na intonaci a přednes, aby to znělo důstojně a hrdě, protože jsem byl opravdu dobře slyšet. Můj přednes nezanikal v davu jiných recitujících, jako obvykle zanikává. Dnes po mě dav naopak pokukoval, jakoby hleděl na něco nepatřičného, nebo stydlivě zaríval pohled do podlahy, aby se na mě vůbec dívat nemusel.
Žijeme v podivné době. Chodíme o Štědrém dnu o půlnoci do kostela, aniž víme proč. Jen z tradice. Jen proto, protože se to tak na Vánoce dělat má. A když už jeden ví, proč tam chodí a vyznává svou víru nahlas, aby si připadal jako exotický, abnormální úkaz.
Nakonec to dopadlo dobře. Otčenáš již znala a odříkávala většina. Přijmout tělo a krev Kristovu (hostii namočenou ve víně) nás přišlo také celkem dost. A já jsem v sobě kromě meditivní relaxace objevil ještě jeden pocit. Necítil jsem už nic negativního. Ani sexuální potřebu, ani nenávist, dokonce už ani alkoholové opojení. Celá ta záležitost s půlnoční mší pro mě najednou získala nový, hlubší význam, totiž pevnější sounáležitost s Kristem; snam kvůli tomu odrecitovanému Krédu.
Má duše se mi pak zdála být tak nějak čistší - bezelstnější. A veselejší. Snad.
Zdroje: Bible, Zpěvník Církve Československé husitské
Stanislav Salvet
Zavřeli hospodu
Je to tragédie. Už tomu bude skoro rok. Rok, který nám přinesl tak málo radosti. Rok života, který nám nikdo nevrátí...
Stanislav Salvet
Dívka ze snu
S neznámou dívkou u kiosku na pláži. Rozkošné kulaté stolečky se slunečníkem. Popíjíme brčkem drink ze skleničky s hodně širokým lemem a hodně vysokou stopkou. Taky se slunečníkem.Tlemíme se na sebe, švitoříme.
Stanislav Salvet
Jak se rodí vlkodlak
Bílá pláň, pokrytá čerstvě napadaným sněhem, vyvolává v lidské duši klid a mír. Je zima, listnaté stromy dávno svlékly svůj šat. Mrazu čelí jen holými větvemi, zatímco mízu stáhly ke kořenům.
Stanislav Salvet
Hledání nadpozemské inteligence
Odpověď na životní výzvy: Je třeba k nim přistupovat opatrně a uvážlivě. Rozjíždět se pomalu a s rozvahou. Nepřepálit start, ať zbude hodně sil do cílové rovinky.
Stanislav Salvet
Oféliin hrob
Hamlet není jen o Hamletovi, příběh Ofélie je snad ještě dojímavější. To se pak verše z rozechvělé duše jen sypou...
Stanislav Salvet
Schrodingerův bůh
polemika s knihou Tomáše Halíka Divadlo pro anděly - život jako náboženský experiment.................
Stanislav Salvet
Pekelná brána na Housce
Svět je kruté, nemilosrdné a temné místo. Místo, ze kterého není kam utéct. Kdyby to tak šlo, alespoň na chvíli, někam do světa fantazie, kde by lesní potůčky zurčely a mezi nimi víly by tančily, sotva zahalené závojem
Stanislav Salvet
Hradební je naše
Historická jádra, srdce našich měst, ztrácejí své kouzlo. Pomalu, ale jistě se z nich vytrácí genius loci.Stávají se z nich skanzeny, výkladní skříně...
Stanislav Salvet
Slzy jednorožce
Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................
Stanislav Salvet
Mozartovo Requiem
“Vzpomínám si na ty dny, kdy myšlenky rozhodly, že se ztratím z paměti, navždy vymazán..............”
Stanislav Salvet
Okultistický spolek
Dneska budu psát hodně o pocitech. O pocitech, o intuici, o představách a snech, které někdy umí překročit stín spánku a zhmotnit se též v bdělém stavu. Taky trochu o strachu a bázni, o takovém tom mrazením v zádech...
Stanislav Salvet
Stopy ve sněhu/Footprints in snow
Psychoarktická bilingvní báseň/ psycho-arctic bilingual poem................................................
Stanislav Salvet
Hračky a jejich osudy
Co se děje s hračkami, když už si s nimi děti nehrají? Když je někde pohodí, ztratí, opustí, zapomenou? Podařilo se mi zdokumentovat osudy několika hraček, které již neslouží svému původnímu účelu. Nejsou to pěkné obrázky....
Stanislav Salvet
Jedna velká rodina
Minulý týden se o mně pokoušela chřipka. Shodou okolností se mi do rukou dostala knížka fejetonů Lewise Thomase s názvem "Životy buňky" a s podtitulem "Poznámky pozorovatele biologie."
Stanislav Salvet
Vrtulník
Dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd dd
Stanislav Salvet
Betlémská hvězda
Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.
Stanislav Salvet
Zuby stroje času
,,Spravedliví bojují se svými hříchy i ve spánku, kdežto hříšníkům se ve snech plní jejich přání...”
Stanislav Salvet
Denní dávka tvarů
Stromy, lidé, planety, každý musí mít svůj tvar. I tvaroh má svůj tvar. Tvary vládnou světu. Kdo nemá tvar, jakoby nebyl. Tvarama se člověk učí. Bez tvaru do hospody nelez. Kolik tvarů máš, tolikrát si člověkem.
Stanislav Salvet
Musculus maximus gluteus
Řekněte ,,prdel", bude legrace!! ....................................................................
Stanislav Salvet
Noc s madonou
Nebudeme to dramatizovat, řekl jsem si, prostě jsem to podělal, to se nedá nic dělat. Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, jak praví známé přísloví...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 902x
Seznam rubrik
- Studnice moudrosti
- Literární orgie
- O duši z duše
- Kosmologie s bohem
- Křesťanský koutek
- Technologie a její oběti
- Bibliofilium
- Podzemnice olejná
- Suprfotky
- Hlava v koši
- Láska z Assisi
- Osobní