Betlémská hvězda

Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.  V něm byl život a ten život byl světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila.

Právě jsme si prožili Vánoce. Pro mnohé nejkrásnější svátky v roce. Rozbalování dárků,  koledy, pohádky, rodinná pohoda. Možná ojedinělá příležitost, kdy se rodina sejde pohromadě. Někdo třeba zašel i do kostela, poklonit se Jezulátku k jesličkám, nebo třeba na půlnoční mši a uslyšel zde úvodní verše Janova evangelia. Jsou to ty verše, které jsem  použil v perexu tohoto textu. A někteří si možná také všimli velké svíce s označením Betlémské světlo. Nepochybuji o tom, že minimálně v Praze v žádném kostele nechybí.

Křesťanské Vánoce jsou plné odkazů na světlo. Kdykoliv se v evangeliích zjeví andělé, aby tomu či onomu pozemšťanovi zvěstovali nějakou novinu, tak to zjevení bývá doprovázeno záplavou intenzivního světla. Například, když se anděl zjevil pastýřům a nařídil jim, aby šli do Betléma poklonit se právě narozenému spasiteli. Cituji z Lukášova evangelia:Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „Nebojte se!

A jak, že měli toho mesiáše najít? Inu, měli jít za hvězdou. Tři králové - mudrcové rovněž putovali za hvězdou. Co byl tedy ten záhadný  zářící objekt na obloze, na který jako na orientační bod se v evangeliích několikrát odkazuje? Nejspíše se objevil na tehdejší obloze zcela mimořádně a byl dobře identifikovatelný pouhým okem. Mohl to být meteorit, ty však obvykle září na obloze kratší dobu, nanejvýš v řádu desítek hodin. Mohla to být kometa. Ostatně Betlémská hvězda bývá nejčastěji zobrazována jako kometa. Avšak bylo později vypočítáno, že žádná ze známějších komet kolem roku 0 v blízkosti Zeměkoule neprolétávala. Halleyova kometa tudy prolétla až v roce 12 n.l., to už však byl jeden z důležitých aktérů vánočního příběhu - Herodés Veliký osm let mrtev. Avšak fakt, že takovou kometu z moderních astronomických pozorování neznáme ještě nemusí nic znamenat, nemusela se dožít novověku. Než stačila doplout do našich časů serioznějšího pozorování oblohy, mohla už  dávno zaniknout. Mohla se Slunci přiblížit natolik, že byla jeho žárem roztavena. Anebo mohla při průletu kolem Slunce ztratit část své hmotnosti, jak se to tak kometám často stává, čímž se mohl změnit tvar její trajektorie z elipsy na parabolu. Tím by se osvobodila z gravitačního sevření Slunce a odletěla by ven ze sluneční soustavy. A nakonec, doba oběhu komety kolem Slunce v řádech tisíců let není nic neobvyklého. Třeba se tu Betlémská hvězda/kometa ještě někdy objeví, ale až za tisíc let.

Nejčastěji se ale v souvislosti s Betlémskou hvězdou mluví o konjunkci Jupiteru a Saturna. Autorem této hypotézy nebyl nikdo menší než Johannes Kepler, dvorní astrolog císaře Rudolfa II. a autor tří základních zákonů nebeské mechaniky, které dosud nepozbyly platnost. Podle Keplera došlo k takové konjunkci v roce 7 před n.l. a to dokonce třikrát za sebou. V květnu, v září a počátkem prosince. Zajímavé na tom je, že se tyto termíny se docela shodují s načasováním  tříkrálové legendy. Kašpar, Baltazar a Melichar vyrazili na cestu už někdy na jaře toho roku, proč by to nemohlo být  zrovna v květnu?  Cestovalo se tenkrát na velbloudech, takže několikaměsíční putování nebylo ničím neobvyklé. V září se jim dostalo audience u Heroda a v prosinci konečně dorazili do města Betlém.  Kepler rovněž poukazuje na fakt, že z hlediska astrologie je Jupiter královská planeta a Saturn, že často bývá prezentován jako ochránce Židů. Tedy, že Betlémská “hvězda” oznamovala příchod krále Židů. Každopádně obě planety jsou viditelné pouhým okem a jejich konjunkce se mohla jevit tehdejšímu pozemskému blízkovýchodnímu pozorovateli jako neobvyklá, středně velká hvězda. Dodejme jen, že jestli božský hodinář takto dokázal načasovat mechaniku dvou největších planet sluneční soustavy, pak nám obyčejným smrtelníkům připravil spektákl vskutku hodný uvedení příchodu svého syna na pozemské jeviště.

Stejně tak to ale mohla být obrovská kosmická loď parkující na orbitě. Motiv bohů původem mimozemské civilizace se ve sci-fi literatuře objevuje nezřídka. Anebo to dokonce mohl být stroj času. Blumendorfův talíř. O tom jsem psalzde. Avšak budeme-li se pohybovat ve vodách virtuální reality, můžeme tvrdit, že tehdy nad Betlémem mohlo svítit v podstatě cokoliv.

Naše znalosti astronomie za dvě milénia už přece jen pokročily a dost podstatně poopravily kosmologický názor na svět. Avšak i v rámci moderních exaktních věd si světlo udržuje aureolu magické esence. Nic nemůže cestovat prostorem rychleji než světlo, přičemž trajektorií světla je zásadně přímka. Paprsek světla je vždy právě jednorozměrný. Nikdo nikdy neviděl jeho “dno”, ani nemohl, musel by se pohybovat nadsvětelnou rychlostí. Ovšem paradoxem je, že světlo je tak trochu částicového a tak trochu vlnového charakteru. Jestliže se  pohybujeme rychlosti světla, prodlužuje se čas, smršťuje se vzdálenost(prostor). Druhy světla - (elektromagnetického záření) se od sebe liší, protože nesou různé množství energie, odtud vznikl pojem kvantum energie. Dnes už víme, že například světlo hvězd vzniká termojadernou fúzí v jejich nitrech. Při slučování jader vodíku se uvolňují přebytečná kvanta energie - fotony. Stejně tak vzniká světlo hořením - při přechodu elektronů do valenční vrstvy s nižším energetickým potenciálem se uvolňují se kvanta energie. Takže jestliže platí ekvivalent hmota se rovná energie, platí taky ekvivalent hmota se rovná světlo. Přitom nosič světla - foton má nulovou klidovou hmotnost.

Věřím, že ve výčtu magických vlastností světla bychom mohli ještě pokračovat, ani je sám všechny neznám, zároveň však můžeme doufat, že ještě zdaleka nebyla odhalena všechna jeho tajemství. Světlo ještě neřeklo poslední slovo a určitě nás ještě překvapí. Třeba se jednou opravdu potvrdí domněnka, že svět je jen holografickou 3D projekcí, světelným divadlem, hříčkou nějaké vyšší inteligence. Takový jako matrix, avšak nikoliv na bázi jedniček a nul, ale na bázi světelných kompjůtrů. Ostatně optické kabely se pro přenos dat se už dávno běžně používají, třeba se jednou do žijeme i optických procesorů.

Tolik k té virtuální realitě. Avšak to ještě není všechno. Světlo má svou důležitou roli i v tak zvaných “near death experiences” - v zážitcích blízké smrti. Totiž to světlo na konci tunelu. To světlo, které je branou k příštím vtělením. Koneckonců i podle evoluce se vlastně převtělujeme. Respektive se převtělují naše geny. Tedy ten kód, to slovo, jež bylo na počátku se tak může skrývat v DNA a když myšlenku převtělování dovedeme ad absurdum zjistíme, že se reprodukují nejen živý tvorové na planetě Zemi. Svým způsobem se množí také hvězdy. Zejména hvězdy hlavní posloupnosti, tedy takové hvězdy, které mají určitý poměr velikosti a hmotnosti, mají poměrně přesně nalinkovaný osud. Jednoho dne, až jim dojde vesmírné palivo, dospějí do fáze novy nebo supernovy. Vybuchnou a rozprsknou svou hmotu do prostoru. Ta se ale za čas opět sformuje do planetární mlhoviny, ze které se může zrodit nová hvězda. Hvězda druhé třetí generace.

Množí se prý i celé vesmíry. Podle některých teorií Velkému třesku předcházel velký kolaps a náš vesmír tak vznikl z obří černé díry, do které se předtím smrskla veškerá hmota jeho předchůdce . Říká se, že podoba našeho vesmíru, rozložení hmoty a galaxií byla zakódována už do okamžiku Velkého třesku. Ve zlomku vteřiny po něm byl vesmír hodně horký a asi i hodně svítil, avšak už tehdy rozdávala karty kvantová mechanika. Některé oblasti byly studenější. Tyto nepatrné rozdíly v hustotě oblastí raného vesmíru, v energetických fluktuacích, přesně odráží pozdější rozložení hmoty v galaxiích. Rozložení hmoty v prostoru tedy mohlo být pečlivě naplánováno dopředu a vloženo jako vstupní data pro způsob, jakým by proveden samotný Velký třesk. (více viz:http://salvet.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=100170 )

Dovedl jsem vás až sem, k nejzazšímu okamžiku existence, abych vám v této souvislosti připomněl onen verš z úvodu Janova evangelia. Možná je to jen náhoda, shoda okolností, ale ten nápad se mi opravdu líbí. Totiž, že původ onoho slova, skrze nějž povstalo všechno a bez nějž nepovstalo nic možná můžeme datovat už do dob před Velkým třeskem.

A v tom je to pravé kouzlo Vánoc. Za branou virtuální reality, ve světě fantazie se skrývají nádherné fascinující světy. (a můžeme se těšit, že většina jich ještě nebyla objevena/vymyšlena) Člověk potřebuje něčemu věřit. Člověk potřebuje slýchat takové fantastické příběhy, stát se alespoň na chvilku jejich součástí. Dotknout se hvězd, dotknout nadpřirozena, dotknout se nebe. Nadechnout se něčeho, co přesahuje jeho každodenní realitu. Přitom stačí málo, stačí si rozsvítit vánoční stromeček...

A to světlo bude svítit ve tmě a tma jej nepohltí….