Co to svítí na Cerese?

Není to tak dávno, co britský astronom John Zarnecki předpověděl, že doba, kdy se potvrdí předpoklad existence mimozemského života není daleko. „Astronomové stále objevují planety, kde by možná mohl existovat život, a již současná generace by mohla zažít objev mimozemského života.“ K tomuto závěru ho zřejmě dovedl narůstající seznam objevených obyvatelných exoplanet, tedy planet vyskytujících se mimo naší sluneční soustavu. NASA v lednu tohoto roku hrdě představila ,,Síň slávy“, výkladní skříň osmi nejnadějnějších kousků, hlavních podezřelých v případů hledání kosmických přátel. Některé z nich vypadají opravdu dobře. Objevil je kosmický dalekohled Kepler. Nejbližší z nich se nachází ve vzdálenosti 470 světelných let. Vzhledem k běžným kosmickým vzdálenostem by se dalo říct, až je to doslova za humny.

Ovšem, že bude mimozemský život objeven v naší sluneční soustavě a to už letos, si nepředstavoval žádný astronom ani v nejodvážnějších snech. A přece možná stojíme na prahu takového objevu. Stát se tak může již po 6. březnu. V tento den se má totiž americká družice Dawn přiblížit k planetce Ceres a pořídit fotografie této trpasličí planety obíhající Slunce někde mezi drahou Marse a Jupitera,. Budou to snímky s nejlepším rozlišením , které kdy lidské oko spatřilo. Důvodem, proč by se na detailnější snímky této jinak nezajímavé planetky měli těšit také astrobiologové jsou fotografie, které NASA zveřejnila 25. února. Kromě obvyklé šedi usazeného kosmického prachu a kráterů, se na snímcích objevili dvě sousedící světlé skvrny. Chtělo by se říct světelné skvrny. A protože vědecké kapacity svorně přiznávají, že netuší, kde se tam vzaly, staly se ony objekty předmětem spekulací. Ani já si neodpustím popustit uzdu fantazie o trochu víc.

Mimozemské civilizace prokazatelně existují zatím pouze ve světě lidské fantazie. Přesto všichni věříme, že nejsme ve vesmíru sami. Předpokládá se, že by technicky vyspělé civilizace měly vysílat nějaké elektromagnetické signály. Armáda radistů a radioamatérů pročesává vesmírný éter déle než celé jedno století, avšak kromě jednoho záseku, jež se nakonec ukázal být reliktním zářením, nic, co by připomínalo technologicky zpracovaný signál se doposud zachytit nepodařilo. Vesmír rádiově mlčí. Avšak mějme na paměti, že lidská inteligence plodí rádiový signál teprve dvě stě let. Existuje ovšem ještě jeden průvodní jev civilizace, který je pozorovatelný z orbitu a má mnohem delší tradici. Totiž umělé světlo. Kdyby mimozemský pozorovatel hledal známky inteligence na tváři naší matičky Země, a používal jiné prostředky ke komunikaci, nepodobné pozemskému rádiového vysílání, jistě by ho zaujali zdroje umělého světla. Světelné body na místech, na kterých by prokazatelně nemohly mít přirozenou příčinu.

Jakkoliv to ještě nemusí být případ světelných bodů na Cerese, nemůžeme tuto možnost úplně vyloučit. Vědci se k otázce příčiny resp. původce těchto světlejších oblastí na trpasličí planetce staví spíše zdrženlivě. Jedna z hypotéz, které proběhla médii hovoří o sopce. Tato hypotéza, doufám, není míněna vážně. Jedná se spíše o návnadu hozenou davu. Říká se, že zpráva o existenci mimozemské civilizace by mohla způsobit paniku. Obzvlášť, kdyby její adresa byla tak blízko, nějaké 3,2 astronomické jednotky vzdálená. Vulkanickou činnost na Cerese totiž můžeme vyloučit už na první pohled. Početný výskyt kráterů na povrchu, podobně jako na Měsíci, svědčí o dávno mrtvé, respektive zmražené geologické aktivitě. Četnost dopadu asteroidů na povrch Ceresu totiž jistě není vyšší než na povrchu Země. Rozdíl je právě v geologické aktivitě, která na Zemi dokázala lépe zahladit stopy srážek. Proto tvář naší matičky není poseta krátery. A druhý důvod je ten, že Ceres má mnohem menší rozměr. Průměr pouze 975 km. To má ten následek, že v jejím jádře nepanují tak vysoké tlaky a tím pádem se zde nevyskytují tekuté magmatické vrstvy. Zkrátka, Cerese se nedostává lávy, kterou by mohly její sopky chrlit.

Země je doposud jediným známým hostitelem života. Proto kritéria, jež by měla splňovat každá planeta, která by si zasluhovala přívlastek obyvatelná, vycházejí z podmínek, jež jsou nezbytná k přežití právě pozemských forem života. Absolutním kritériem je zdroj energie. Planeta by se měla nacházet v takové vzdálenosti od své mateřské hvězdy, aby přijímala dostatečné dávky záření, které by ji ovšem neměly zahřívat příliš. Hovoří se o obyvatelném pásmu. V naší sluneční soustavě se v takové oblasti vyskytují 3 planety, Venuše, Země a Mars, a spadá do ní i pás asteroidů. Země nikoho za oběžnou drahou Marsu. Oblast, která zahrnuje rovněž oběžnou dráhu Ceresy. Druhým takovým pozemským kritériem je existence vody v tekutém stavu. Přítomnost vody na Cerese byla definitivně potvrzena minulý rok Evropskou vesmírnou agenturou. Jistě máme ještě všichni v živé paměti úchvatný snímek Ceresy vypouštějící páru, který pořídil Herschelův teleskop. Ostatně anatomie planetky předpokládá existenci několika set kilometrové vrstvy ledu, ukryté pod prašnou skořápkou, která se otepluje ze stejných příčin, o kterých jsem již hovořil v souvislosti s vulkanickými jevy Vysoký tlak, způsobený gravitační silou spodní vrstvy ledového krunýře pravděpodobně ohřívá a ty pak tají. Je tedy možné, že se pod ledovou vrstvou nachází tekutý oceán. Zda je slaný, zda jsou v něm rozpuštěné i další prvky, například kyslík, nebo snad dokonce uhlík se můžeme je domnívat. Kamenné jádro v samé středu dávají naději, že zdejší oceány nejsou oceány destilované vody. Led a vrstva prachu na ním by zde rovněž plnily ochrannou funkci, totiž, že by odrážely smrtící kosmické záření. Podobně jako nás chrání ozónová vrstva.

Mimochodem teplota na povrchu Ceresy bude hluboko pod bodem mrazu. Tryskající gejzíry vody, popřípadě vodní páry by musely okamžitě zmrznout. Led by pak odrážel sluneční světlo jinak než okolní prach a škvára. Zrcadlo ledové fontány by pak házelo kosmická ,,prasátka“. Minimálně do doby než by prach přesýpacích hodin rotující planetky onu skvrnu opět zakryl. To by mohlo být jedno z realističtějších vysvětlení oněch světlých bodů. Takže sopka ano, ale vodní.

Neznáme přesné složení cereského moře, ale ze zkušenosti ze Země víme, že kde je oceán, muže být i život. Ostatně ten pozemský také započal svou epochu ve vodě. A v pozemských oceánech žijí nejinteligentnější zvířata. Delfíni, vlastně kytovci obecně a pak ještě chobotnice. Bájemi o inteligenci některých hlavonožců se popsaly stohy papíru. Zdejší mořští páni tvorstva si také jistě od nepaměti kladou otázky, o svém původu. Snaží se pochopit princip světa, ve kterém žijí. A tak se nevyhnutelně přiblížil okamžik, kdy i Ceresané vzhlédnou k nebesům. Otázky se přemění v touhu, touha v cestu na povrch. Stejně jako první pozemský kosmonaut opustil pozemskou atmosféru teprve v minulém století, vylétl na orbit,i Ceresanům chvíli trvalo, než se odvážili k letu, tedy spíše k plavbě směrem k nebesům. Osud tomu chtěl, že to bylo zrovna ve chvíli, kdy se k nim blíží sonda Dawn. (.. a nebo to vůbec nebyla náhoda!!!)

Záhadné skvrny by pak byly něco na způsob záblesku raketových motorů. Skořápka praskla, cereský život se líhne na povrch. Světlo Ceresané jistě znají, tedy elektromagnetické záření v určitém rozsahu vlnových délek., ale pravděpodobně ho nepotřebují ke smyslovému vnímání. Žijí totiž ve věčné tmě. Ale to nevadí, mohou se orientovat jinými smysly. Třeba odrazy ultrazvukových vln, po vzoru našich kytovců. Možná také podléhají určité skepsi, ohledně existence jiných forem života ve vesmíru, neboť se jim doposud nepodařilo zachytit mimocereský zdroj ultrazvukových signálů. Jejich první mise na povrch by tak skončila neúspěchem. Škoda, první pohled těch tvorečků na hvězdnou oblohu by býval musel být velmi, velmi vzrušující. Určitě by zamíchal jejich paradigmaty.

Snad se příště budeme jinak ptát a já budu muset poopravit název tohoto článku. Nikoliv ,,Co to svítí na Cerese?“, ale ,,Kdo to svítí na Cerese?“. Držme se zatím zpátky, pouhý objev mikrobiálního života v tak těsném sousedství by byl převratný. Znamenal by existenci mimozemské DNA, nebo by fungoval na úplně jiných principech? Možná také budeme muset přehodnotit svá paradigmata. Kdo ví, již brzy se to dozvíme. Nechme se překvapit.

Zdroje: exoplanety.cz, NASA, wiki, časopis 21.století,

Foto: Herschell telescope; ESA.