Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zuby stroje času

28. 11. 2016 11:13:00
,,Spravedliví bojují se svými hříchy i ve spánku, kdežto hříšníkům se ve snech plní jejich přání...”

Autorem tohoto výroku je Karol Sidon, vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín. Čtu jeho knihu Piano live, druhý díl trilogie s názvem Kde lišky dávají dobrou noc, kterou napsal pod pseudonymem Chaim Cigan. Můžu říct, že je to hodně divoké čtení. Kdybych neznal jméno jejího autora, řekl bych, že to napsal Neil Gaiman, Dan Brown nebo nějaký jiný “pološílený” autor science-fiction literatury, ale zrovna vrchní zemský rabín? Neuvěřitelné. Kdo by to byl do něj řekl.

Hemží se to tam reinkarnacemi, paralelními světy, UFO, gravitačními pohony, hyperprostory a podobnými bizarnostmi. Tedy, abyste tomu rozuměli, nemohu říct, že by mě to čtení nebavilo, dokonce bych vám román s klidem doporučil. Poutavou formou jsou v něm převyprávěny dějiny světa. Pravda, je to trochu pokroucené, mohly by to být spíše dějiny nějakého paralelního světa, avšak který se od toho našeho liší jen v drobných detailech, ale kdo ví, do jakých koutů nás zápletka nakonec zavede. Víc nebudu prozrazovat, jen, že si užijete hodně divokou jízdu s hodně širokým záběrem, navíc podpořenou bohatým portfoliem znalostí autora. Nechybí ani špetka svérázného humoru, nebo romantika. Navštívíte egyptské faraóny. Stanete se svědkem bitev napoleonských válek. Nahlédnete do budoucnosti 23. století, ve kterém podle židovské kalendáře nastane vysněný rok 6000. Nejzazší termín příchodu židovského mesiáše (toho “pravého”) se blíží, on však ne a ne přijít...

Sidonův román se především zabývá otázkou, že jestliže někdy v budoucnosti lidská civilizace prolomí tajemství časoprostoru a sestrojí stroj času, pak je téměř jisté, že neodolá pokušení a vyšle své agenty do minulosti, kterou se bude snažit přetvořit k obrazu svému. V tomto bodě bych se zastavil, neboť shledávám tuto myšlenku nesmírně zajímavou a trochu bych si s ní pohrál.

Cestování časem. Teleportace. Pokoří někdy člověk tyto mety a stanou se součástí technologické výbavy civilizace, nebo je jim souzeno nikdy nepřekročit práh světa fantazie? Bohužel, v tomto ohledu jsem spíše skeptický, avšak neztrácejme čas rozborem, zda je něco takového prakticky možné realizovat. Tato otázka neměla být ústředním tématem tohoto textu. Tedy, prosím pány astrofyziky, aby pro tentokrát přimhouřili očíčko, nechali se uchlácholit a na chviličku zadoufali, že cestovat časem možné je a bude. A takto by to asi mělo/mohlo vypadat dle Sidonova konceptu, cituji z jeho románu:

“Na základě nesporných skutečností M chápal, že se recitací textu přemístí z hyperprostoru, ale o pochopení principu přenosu se nikdy ani nepokoušel. Pochopit, že je komplexem energetických číselných vztahů, jímž jiný energetický komplex udělí potenciál promítnout se do určitého bodu v časoprostoru a že je jeho tělo fakticky virtuální realitou patřící do rodiny holografických projekcí.”

Z tohoto odstavce jsem odvodil, že pan Sidon přece jenom strávil nějaký čas nad učebnicemi kvantové fyziky. Pokusím se tedy celý jeho koncept převyprávět vlastními slovy. Zoomujeme-li do nitra hmoty, nalézáme stále menší a menší “elementární částice”, až se nakonec rozplynou do pravděpodobnostní vlny. Výskyt elektronu v prostoru a čase se nedá určit přesně a zároveň se elektron v určitých pokusech nechová jako částice, ale jako vlna. Odtud pramení ono srovnání reality s holografickými projekcemi.

Dodejme jen návod, jak obejít zákony kauzality. Zřejmě se předpokládá, že čas je rovnocenou souřadnicí ke třem souřadnicím prostorovým. Tedy, tak jako se lze ve 3D soustavě přemístit z bodu A, jenž je určen souřadnicemi X1Y1Z1 do bodu B se souřadnicemi X2Y2Z2, lze učinit totéž, potlačime-li kauzalitu i v einsteinovském časoprostoru. Jen nám přibude jedna souřadnice a přemisťujeme se mezi body X1Y1Z1t1 a X2Y2Z2t2. Avšak, aby to bylo technicky proveditelné, budeme potřebovat místo, kam si chrononauti (cestovatelé časem) odskočí, aby mohly události na naší časové ose sledovat jaksi z odstupem. Podobným způsobem, jako třeba když sledujete video na YouTube. Vznikne tak hyperprostor, kde čas získá ještě jednu, jakousi nadřazenou vyšší dimenzí, takže je možné s tím pozemským libovolně manipulovat. Funguje to asi tak, jako když si pohráváte s časovým posuvníkem u videoklipu. Přeskakujete dopředu nebo dozadu, dokonce můžete běh událostí na okamžik zastavit. A až vás ta hra přestane bavit, pak stačí jen projít tunelem, dejme tomu červí dírou a přivtělit se zpět do pozemského děje.

Nakonec ještě zbývá uvěřit, že by proces energetického rozkladu na prvočinitele a jeho znovusložení v jiných souřadnicích živá bytost přežila a můžeme se spolu s panem rabínem vydat na výpravu do časů dávno minulých. Budeme tam hledat stopy stroje času. Historické události nebo osobnosti, které by alespoň teoreticky mohli být ovlivněny agenty z budoucnosti.

V tom je právě nápad pana Sidona zajímavý, protože takové stopy v historii lidské civilizace skutečně najít lze. A ani není tak těžké je objevit. Podezřelé události, které by mohly mít nějaké vazby na budoucnost lze totiž vystopovat hned z kraje každé učebnice dějepisu. Ve starověkém Egyptě, na samotném úsvitu dějin. Vzhledem k tomu, jak omezené a primitivní prostředky měli tehdy k dispozici, musíme se ptát, čím byli motivováni pouštět se do tak nesmírně náročného projektu, jakým stavba pyramid zcela určitě byla? Proč se vůbec faraoni tak rádi nechávali mumifikovat?

Pan Sidon se domnívá, že příčinou tohoto fenoménu byla právě anabáze rezidenta z budoucnosti, který si s sebou přinesl užitečné znalosti z různých oborů, například z medicíny o kterých neměli ve starém Egyptě samozřejmě ani ánung. Tím získal konkurenční výhodu a ve společenské hierarchii rychle vystoupal až do nejvyšších sfér. Stal se nejvyšším rádcem, společníkem faraona a snad i jeho přítelem. Tak se stalo, že povykládal faraonu Džoserovi cosi o genetice, dědičné informaci a tom, že v budoucnosti bude lidská civilizace obdařená schopnostmi vyrábět kopie člověka klonováním. Džoser si na základě toho předsevzal, že jeho ostatky musí přečkat staletí, aby pak někdy v budoucnosti mohly posloužit genetikům jako materiál pro výrobu klonu a on se tak mohl znovu vrátit to pozemského života. Hm, nezní to tak nepravděpodobně, co říkáte? Racionální motivace by byla na světě, zbývá dořešit pár detailů. Kromě mumifikace, Egypťané se stali mistry tohoto oboru, bylo ještě třeba vytvořit opravdu bytelnou stavbu, která by odolala neuprosnému zubu času. Proto ta monumentálnost pyramid. Jak se můžeme přesvědčit na vlastní oči, záměr se téměř podařil, některé pyramidy přežily až do dnešních dnů.

Není to však jediný případ. Budu-li po chrononautech v minulosti pátrat dále, pak nemohu nevzpomenout Michela de Nostradama. Jistě jste o něm už někdy slyšeli. Francouzský lékař, který žil v 16. století a proslul zejména jako věštec. Některá jeho proroctví jsou natolik přesná, že bych se vůbec nedivil, kdyby se osobně setkal s někým z budoucnosti . Tuto domněnku můžeme též dokladovat tím, že byl ve středověku jeden z prvních, kdo v boji proti morové epidemii zaváděl pravidla hygieny. Na tehdejší dobu převratná myšlenka, která předpokládá, že máte alespoň malé povědomí o mikrobiálním původu té nemoci. Dnes je to všeobecně známý fakt, avšak tehdy byly nemoci projevem boží vůle , nebo vůle zlých démonů.

Posledním svědkem budoucnosti, o kterém bych chtěl dnes hovořit, je Ježíš Kristus. Pan Sidon ho ve svém románu stejně jako Nostradama zatím nezmiňuje (ještě jsem to nedočetl, jsem cca na stránce 400) přitom jasnějšího adepta v celých dějinách nenajdete. Je to přímo do očí bijící. Možná ale, že pan rabín o něm mlčí záměrně. Na rozdíl od křesťanů Židé v Kristovi toho pravého mesiáše nevidí.

Už v našich dnech se stále častěji ozývají pesimistické hlasy, že naše civilizace spěje nevyhnutelně k záhubě. Něco na tom bude, klimatická situace se hned tak nezlepší, hrozba jaderného konfliktu nad námi stále visí. Rusko je stále rozpínavější, Čína by ráda uzurpovala pozici světové jedničky. Je možné, že potíže moderního světa budou dále gradovat. Poslední zoufalý krok našich potomků směrem k záchraně holých životů bude, že napnou síly a sestrojí stroj času. Vyšlou do minulosti agenta, misionáře, který by se především měl snažit ovlivnit povahu lidí. Vychovat je k jiným prioritám, než je boj o území, o zdroje a o finance, například k lásce k bližnímu, k toleranci, k respektu k jiným lidským bytostem a tak aby změnil tok dějin. Tím by odvrátil apokalyptický konflikt, ke kterému bude civilizace jednou neodvratně směřovat.

Plán byl jasný, jediný možný způsob, jak zajistit, aby mýtus překlenul tisíciletí, aby i po mnoha staletích zůstal uvěřitelný, bylo přemoci smrt. Autoři projektu prostě vycházeli z předpokladu, že přelstít smrt se hned tak nikomu nepodaří. Zmrtvýchvstání mělo zároveň posloužit jako důkaz, že spokojený nebeský život, který byl lidstvu přislíben, není tak nereálná vidina. To byla ta správná motivace, která měla nelítostný lidský druh udržet na uzdě. Dál ten příběh znáte. Agent z budoucnosti uměle oplodní Marii, Kristus zřejmě jako součást genové výbavy získá kromě jiných speciálních schopností také abnormální regenerační schopnost. Přežije popravu, po 3 dnech vyjde z hrobu, sešle na své souputníky Ducha svatého a slíbí jím svůj druhý příchod. Načež nanebevstoupí, neboli odcestuje do bodu B v budoucnosti. Spolu se svou matkou, ta ví příliš, než aby mohla zůstat a s tajemným mužem(ženou) X v pozadí.

A dál? Jak to asi dopadne? Bude tahle mise úspěšná?

Věříte na osud? To s tím souvisí. Ve hře jsou dvě varianty možného budoucího vývoje. Za prvé: mise se nezdaří, člověka se napravit nepodaří. Lidstvo stejně dospěje k branám apokalypsy. Budoucnost zas znovu bude muset vyslat do minulosti svého agenta spasitele. Běh dějin uvízne v nekonečné časové smyčce....

Nebo za druhé: protože se církevním dogmatikům podařilo zbrzdit vědecko-technický pokrok, hrozba pominula. Kritický okamžik již dávno odplul do minulosti. Mise byla úspěšná, běh dějin byl nasměrován na jinou trajektorii. Již není nutno lpět na náboženských dogmatech a ty se postupně rozmělňují, postupně jsou nahrazovány dogmaty vědeckými. Přece jenom je to už 2 tisíce let.

Stále však platí, vyberte si sami, čemu uvěříte.

Autor: Stanislav Salvet | pondělí 28.11.2016 11:13 | karma článku: 12.60 | přečteno: 512x

Další články blogera

Stanislav Salvet

Oféliin hrob

Shakespeare byl mistrem tragédie, uměl rozeznít nejhlubší struny lidského soucitu. Všichni dopodrobna známe Hamletův příběh, přesto zas a znovu po shlédnutí reprízy tohoto geniálního divadelního kusu odcházíme dojati.

7.11.2017 v 8:33 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 193 | Diskuse

Stanislav Salvet

Schrodingerův bůh

polemika s knihou Tomáše Halíka Divadlo pro anděly - život jako náboženský experiment.................

2.10.2017 v 8:03 | Karma článku: 10.56 | Přečteno: 413 | Diskuse

Stanislav Salvet

Pekelná brána na Housce

Svět je kruté, nemilosrdné a temné místo. Místo, ze kterého není kam utéct. Kdyby to tak šlo, alespoň na chvíli, někam do světa fantazie, kde by lesní potůčky zurčely a mezi nimi víly by tančily, sotva zahalené závojem

4.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 611 | Diskuse

Stanislav Salvet

Hradební je naše

Historická jádra, srdce našich měst, ztrácejí své kouzlo. Pomalu, ale jistě se z nich vytrácí genius loci.Stávají se z nich skanzeny, výkladní skříně...

13.8.2017 v 19:10 | Karma článku: 12.44 | Přečteno: 417 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Michal Češek

Onemocnění, které mladé kulturistce obrátilo život naruby

Příběh Zoey Wright z britského Cornwallu může být velkou inspirací pro mnohé z těch, které postihla vážná nemoc, ale také pro ty, kteří se zajímají o oblast fitness a kulturistiky.

20.11.2017 v 20:32 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 681 | Diskuse

Dana Tenzler

Jak vznikl vesmír? A co bylo předtím?

Co způsobilo vznik vesmíru? Mohl vzniknout náhodně nebo je dílem božím? Na obě otázky umí dnes fyzika dát komplikovanou a zatím samozřejmě neověřenou odpověď.

20.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 23.68 | Přečteno: 727 | Diskuse

Dana Tenzler

Tajemství alchymistů – jak vzniká zlato (vesmírná alchymie 6/6)

Poslední nahlédnutí do tyglíku, ve kterém se vaří přísady pro celý vesmír. Vznik těžkých prvků – mezi nimi i zlata nebo uranu – nebyl žádnou náhodou. (délka blogu 8 min.)

16.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 22.02 | Přečteno: 471 | Diskuse

Jan Švadlenka

Polemika s panem Kapolkou o evoluci aneb ukázka dezinformace - část III.

V tomto článku hodlám ukončit svou polemiku s panem Kapolkou. Uvedu argumenty svědčící pro evoluci a v závěru vysvětlím, v čem spočívá ona dezinformace, která se prolínala všemi jeho články.

16.11.2017 v 0:07 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 465 | Diskuse

Jan Fikáček

Je filosofie mrtvá, jak tvrdí geniální fyzik na vozíčku?

Někteří špičkoví fyzici dnes pohrdlivě shlížejí na filosofii a třeba slavný Hawking prohlašuje, že filosofie je mrtvá. Ano, filosofie je oproti fyzice podnik poměrně nejistý, nemá spolehlivost podepřenou experimenty.

15.11.2017 v 9:12 | Karma článku: 22.87 | Přečteno: 663 | Diskuse
Počet článků 151 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 891

Vždycky mě zajímalo kdo jsme, odkud přicházíme, jak funguje náš svět. Někdo si luští sudoku, já si luštím vesmír. Snažím se najít pravdu, nebo alespoň svůj názor.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.