Stinná stránka stínu

(se stínem na věčné časy a nikdy jinak.............................................................)

 

Stíne? Stíne?! Už jsi tu zas?
Ty věčný přívěsku mých tras,
přestaň mě stále špiclovat,
tajně se dotýkat mých pat!

Stíne! Stíne!!! Jsi málo chlap!
Neplaz se pořád jako srab,
nenech se každým poplivat,
zkus aspoň jednou rovně stát!

Stíne! Ach, stíne, nejsi nic.
Nedostatek světla, nic víc.
Prázdná silueta světa.
Kam šlápneš, temnota vzkvétá.

Stíne, jsi blb, nic neumíš.
Zarytě mlčíš. Nemluvíš.
Co tě znám, jen stojíš stranou,
přecházíš často na červenou.

Ty, stíne... když láska tě láká,
vzpomeň: nemáš ani ptáka,
tak nečum už holkám pod sukně,
nevypadáš ani moc úchvatně.

Stíne, lůzře, ani tvář nemáš,
jen prachem cest se odíváš,
k lidem otáčíš se zády,
děti nemají tě rády.

Stíne, až umřeš, budu rád.
Všichni se budou radovat-
spolu až v hrobě spočinem
někde na místě ne-ho-stinném.

Čtěte více !!!!

* báseň je součástí blogové sbírky básní:

Hlava v koši