Variace na Balabána

  Sergej Prokofjev, když napsal balet Romeo a Julia, jistě nechtěl vykrádat Shakespeara, chtěl jen vzdát hold, postavit pomník jeho geniálnímu dílu. Hudba je přece jiný umělecký žánr, než divadelní drama...

Stejně tak já, básník, vzdávám hold skvělé povídce ,,Kluk" Jana Balabána. Hodlám jen postavit pomník jeho skvostné literatuře. Dodat lesk jeho slovům, by v básni se lépe vyjímala.

První, druhá sloka, půlka šesté a sedmá jsou jeho slova:

Jednou jsem viděl mladou cikánskou matku, jak kojí dítě.

Červená místnost
a v ní tmavá žena.
Dítě v peřince,
nevidiš ho-
tušíš ho
jen díky ruce,
která ho hladí.

Kdybych byl malíř,
maloval bych jenom takové ruce.

Orosené okno
krůpěje kondenzovaných kapek
stékají dolů,
po nepravidelných křivkách.
Siločárách zamlženýho skla

Kdybych byl sklenář,
zasklíval bych okna
jen dokonale plochými
tabulkami skla.

Kapky by po nich stékaly
jak podle pravítka.

Muž nemůže být matka,
může jen sledovat zvenčí,
blízkost nejvzájemnější,
matky a mimina
během kojení,

schovat si ruce za záda,
zarýt si nehty do dlaní,
zadržet slzy v očích.

Kdybych byl spisovatel,
psal bych jako Balabán,

pan spisovatel Balabán,

ale že jsem poeta,
rým má slova proplétá:

Kdyby bílá bílou byla,
v bílou by se proměnila.

zdroje: Jan Balabán: Možná, že odcházíme - povídka Kluk

Čtěte více !!!!

* báseň je součástí blogové sbírky básní:

Hlava v koši