Poslední punker

Svítá. Slunko vítá jaro. Na lavičku v parku podivný tvor si sed. Nejtovanej křivák, řetěz, splihlý číro a na zádech nápis ,,Punk's not dead.“  

...

Punk's not dead!

...

Hlad do hlavy mu jak červ leze,
hladoví punker poslední,
hbitě švihne tedy tím řetězem
a uloví si krysu k snídani.

...

Uloví si krysu k snídani!

...

Náhle vzpomínka protkne svítání,
když žvejká to maso syrový,
jakoby z dálky v uších zní,
písně kytary kvílivý.

...

Písně kytary kvílivý.

...

Je tomu už dvacet let ,
čas zavřel víka popelnic,
co řvali na koncertech:,, kurva svět,“
 v těch písních vykřičeli svou nenávist.

...

Vykřičeli svou nenávist.

...

Svítá, padá rosa na trávník,
už odkvetly ty květy vzdoru,
co bylo kdysi, teď už nic,
vzpomíná a v kočáře houpá dceru...

...

V kočáře houpá dceru...

...

Zas svítá, mladí v prdeli,
..psst, nerušit, dcerka spí,
křehká vzácnost po noci křiku probdělý,
o jinejch kytkách svůj sen sní.

...

O jinejch kytkách svůj sen sní.

...

Sedmikrásky, chrpy, podběly,
jiný kytky teď kvetou všade
a poslední punker už asi ví,
že ona punkerkou nikdy nebude...

...

...

...

Čtěte více !!!!

* báseň je součástí blogové sbírky básní:

Hlava v koši