Zvezdnyj puť

Hvězdné datum 1354.6,29. Tady je kapitán Gagarinčenko se svou vesmírnou lodí Sojuz na pětileté misi do dalekých končin vesmíru, kam dosud lidská noha nevkročila, jež dosud lidské oko nespatřilo. Na cestě za poznáním,

za dobrodružstvím, ale také s posláním šířit myšlenku jediného spravedlivého politického systému a nikdy nepolevujícího třídního boje v předtuše definitivního a věčného intergalaktického vítězství proletariátu.

Prostor mx 042 orion. Blížíme se k orbitě hodně zdevastované planety. Atmosféra vykazuje známky vysokého stupně znečištění. Naměřili jsme vysoký obsah výfukových plynů a jiných průmyslových exhalací. Skleníkový efekt dusí povrch planety, všechna vodstva jsou buď hodně znečištěna motorovými oleji a silikonem, anebo v podobně par ještě zesilují skleníkový efekt . Zaznamenány též byly kyselé deště.

Planeta nese všechny známky postapolykaliptického stavu po nedávné ekologické katastrofě. Ach, kolikátá již je to takto zubožená planeta, která utonula v pasti chamtivého kapitalismu a industrializace. Je to vůbec možné, že touha po zisku ruku v ruce s imperialismem může mít tak devastující vliv na civilizaci, zatemnit smysly inteligetním bytostem do té míry, že se nechají zlákat chorobnými buržoazními návnadami a svou civilizaci tak zahnat do pasti, odkud není návratu.

Přesto však jako vždy doufám, že se některému z mimozemských soudruhů podařilo katastrofu přežít a vysílám na povrch záchranou misi ve složení já, soudruh první tajemník Spockij a soudružka poručice Uborovova. Phasery samozřejmě bereme s sebou, pro případ že bychom museli čelit podvratným imperialistickým živlům. Sraz v transportní místnosti jsem stanovil na 13.00.

Hvězdné datum 1354.6,30. Transportovali jsme se na kraji jakéhosi slamu uprostřed obrovského sídliště, připomínající spíše slam, než rozvinuté socialistické panelové sídliště. Nalezli jsme spoustu vyhublích, podvyživených mrtvol různé velikosti, a bohužel také různého stáří a pokud na to moje znalosti astrobiologie stačí, tak i různého pohlaví. Opravdu děsivá scéna. Žádné známky života, všechen biologický materiál ve vysokém stádiu rozkladu. Horko a zápach byly nesnesitelné. Musel jsem ukončit výsadek a zavelet k návratu na loď již po dvaceti minutách. Zítra se pokusime pátrat v továrních halách.

Hvězdné datum 1354.6,31. Průzkum a pátrání pokračuje. Každá hodina, každá minuta může mít cenu života, proto jsem stanovil čas výsadku již na šestou hodinu ranní. Také cílová oblast průzkumu se změnila. Dnes jsme se transportovali dovnitř do jedné z největších továrních hal. Vyráběli se zde zřejmně nějaké dopravní prostředky. V nekonečně dlouhých linkách byly umístěny výrobní stroje a jeřáby mnohdy až děsivých tvarů, připomínající svými chapadly pozemské chobotnice. Zařízení bylo jistě plně funkční, jistě by stačilo stisknout tlačítko a továrna by mohla znovu začít chrlit tisíce těch marťanských autíček. Tedy, kdyby se byl býval objevil někdo živý , kdo by byl schopen ono tlačítko stisknout. Na rozdíl od slamu, který jsme navštívili včera, zde vládla čistota, téměř až sterilní Zde určitě nikdo nezemřel, nalezen ani žádný rozkládající se organický materiál. Přesto ani zde jsme nenarazili na nikoho živého, Pátrali jsme tedy dál. Objevili jsme místnost, jež vypadala jako šatny. Řada skříněk, obsah až na malé detaily téměř totožný. Šestero párů bot, žluto modré patrně pracovní oděv. Montérky, se čtyřmi rukávy a šesti nohavicemi měly na zádech a (snad) na prsou vyšity totožné sekvence symbolů připomínající čínské znaky. Zřejmě logo firmy.

Poručice Uborovova v jedné skřínce objevila zajímavý předmět. Vzdáleně připomínající školní sešit, akorát listy nebyly vyrobeny z papíru, ale z nějaké jemně utkané textilie a hřbet nebyl umístěn po straně, ale nahoře, soudě dle linkování. Asi do poloviny byl sešit zaplněn rozechvělím rukopisem. Posloupnost znaků byla evidentě vedena vertikálně, po několika popsaných stránkách se rukopis mírně změnil, měnil se též odstín tuhy, z čehož bylo možno usuzovat, že text nevznikal naráz, v jednom dni. Dost možná se na jeho tvorbě podíllelo více autorů. Pravidelně se také objevovaly prázdná místa, nedopsané stránky. Dohadovaly jsme se, že by se mohlo jednat o deník.

Přibližně ve 2/3 deníku jsme narazli na cosi zvláštního, neřkuli dramatického. Zatímco všechny znaky byly pečlivě umístěny uvnitř předtištěných linek, poslední byl protažen čárou, která přeškrtla všechny zbývající prázdné linky na stránce. Jakoby byl autor během psaní náhle sražen k zemi, snad i zabit a jeho padající ruka v momentě smrti již nestihla zvednout pero. Každopádně autorovi již nikdy nebylo  dopřáno vrátit se k psaní a text dokončit. Poručice Uborovová se zavázala, že se deník pokusí s pomocí palubního počítače dešifrovat.

Ihned po návratu na Sojuz, jsme se nedočkavě shromáždili v počítačové místnosti. Poručice Uburovova naskenovala několik prvních stránek deníku. Počítač chvíli chrupal, kontrolky zběsile blikaly a za několik okamžiků se na obrazovce objevil první nástin hrubého překladu některých čitelnějších pásáží.

,,Guziku obchází strašidlo....” četla poručice Uborovova obřadným, téměř majestátným tónem.

,,Guzika – tak zřejmě domorodci nazývají svou planetu,” podokl tejmník Spockij, ,,anebo nějakou její část.”

,Guziku obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojili všechny mocnosti staré Guziky...”

Tak je to přeci jen pravda! Všichni jsme samozřejně na fakultě kosmonautického inženýrství museli vstřebat základy marxismu leninismu. Potvrdili se předpoklady profesora Lysenka, škoda, že se toho chudák nedožil. Evoluce nevyhnutelně směřuje k vývoji inteligentní bytosti, a ta pak pokračujíc v procesu vývoje, stvoří civilizaci, třídní boj a v konečném důsledku komunistickou ideologii.

,,...Kapitalismus na planetě vládne více jak 200 let. Nám se však stále nedaří zažehnout plamen revoluce. Přesto, že se nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají stále více a více. Buržoazie znovu nabobtnala do obludných rozměrů. Ze svobodného občana se stal nevolník, poddaný, otrok. Kapitalistická klika znovu dře nebohé pracující z kůže, nám se však stále nedaří zažehnout plamen revoluce. Můžou za to naši předkové, kteří se již jednou pokusili svrhnout nenáviděný vykořisťovatelský systém a selhali. Socialismus staré éry byl zkorumpovám, zprofanován, kolektivní majetek rozkraden.... “

,,..není divu, že se nám moc soudruhů do odboru nehlásí. Socialistické zřízení zde příliš neláká. Proto byly i oslavy výročí založení Komunistické strany fiaskem. A ta hrstka věrných, která se nakonec zúčastnila, byla jistojistě infiltrována kontrarevolučními agenty, imperialistickými živly a stávkokazi. Věčná škoda. My bychom ten komunismus jinak budovali. My bychom nezavírali nevinné lidi ve vykonstruovaných procesech., my bychom nebušili do studentů na demonstracích., neposílali lidi do lágrů na severu...”

Poručici Uburovové se dojetím začal chvět hlas. Proto svůj přednes na okamžik přerušila a napila se ze sklenice čisté vody. Netrpělivě jsem ji nahlížel přes rameno.

,,...pozor dozorci - tyrani, už přicházejí. Rychle schovat deník, naše skupina nesmí být odhalena.

....Ať žije revoluce!_________________________________"

To stačilo. Poslední větu deníku jsem vykřikl, tolik jsem byl rozrušen. Na schůzi jsme pak jednohlasně odhlasovali, na návrh soudruha tajemníka Spockého, že na planetě v upomínku pronásledovaných soudruhů vztyčíme monument, kopii slavného sousoší Muchinové- Dělníka a kolchoznici.